Masážní techniky a historie
Klasická masáž
Něco málo z historie:
Nejstarší zmínky o masáži pocházejí z oblasti Mezopotámie, z Egypta a Číny. Můžeme ovšem předpokládat, že masáž jako léčebný prostředek používaly již pravěké kmeny.
Na konci 18. století v Německu, Francii a Švédsku vznikají školy, které masáž vyučují. 19. století pak přináší moderní pojetí masáže - jeho autorem je především švédský teolog a literát Peter Henrik Ling (1776-1839), kterého k vypracování vlastního systému masáže přivedl nepříliš dobrý zdravotní stav. Za podpory švédského státu vybudoval Ústřední ústav švédské gymnastiky, jehož součástí bylo i výukové masážní středisko.
V českých zemích lze za zakladatele moderní masáže považovat ortopeda Vítězslava Chlumského (1867-1943).
Shiatsu
Šiacu (japonsky: 指圧, v anglickém přepise Shiatsu) znamená v překladu tlak prsty - je to japonská masážní technika, založená na východní léčební tradici a západní fyziologii a psychologii. Šiacu pracuje s akupunkturními dráhami a body (jap. cubo) za účelem obnovit přirozený tok vitální energie (jap. ki), a tak nastolit energetickou rovnováhu v těle.
Shiatsu má původ v čínských masážích Anma (an-tlačit, mou-údery), které se dostaly do Japonska kolem 6. století. Základy těchto technik lze hledat již v textech proslulé knihy Žlutého císaře. Do Japonska toto umění údajně přivezl buddhistický kněz Gan Jin Osho roku 552 našeho letopočtu. Tato čínská umění mimo jiné obsahovala akupresuru, akupunkturu, moxování a reflexní terapie. Velký rozvoj japonské akupunktury a akupresury bývá připisován Waichi Sugiamovi (1614–1694), který založil 45 lékařských škol.
Až v roce 1911 je zákonem umožněno provádět profesionálně masáže anma a další techniky. To vedlo k předefinování terapeutických přístupů a vzniku knihy Shiatsu. Autor Tamaie Tempaku je díky tomu považován za zakladatele metody shiatsu.
Mezi jeho následovníky a nejvýznamnější žáky se řadí Katsusuke Serizawa, který se především věnoval péči o jednotlivé body se stěžejním dílem Tsubo: Vital Points for Oriental Therapy. Dalším žákem byl Tokujiro Namikoshi, který na Hokkaidu roku 1925 založil kliniku Apakku Ho, budoucí Shiatsu Institute of Therapy. Namikoshi byl silně ovlivněn západní medicínou, proto v jeho systému nejsou žádné zmínky o meridiánech (energetických drahách). Další z žáků byl Shitsuto Masunaga, který původně vystudoval psychologii a spojil své zkušenosti z tohoto oboru s tradičními poznatky o meridiánech a nazval svůj styl ZEN SHIATSU.
Masáže měšci
Masáž ovocnými,bylinnými a rýžovými měšci
Má původ ve Východní Asii, kde patří mezi tradiční relaxační a regenerační techniky.
Měšce se používají v ajurvédské medicíně a jsou součástí masáží, které léčí a regenerují tělo a ducha.Tyto neobvyklé regenerační a relaxační techniky uvolňují napětí, zatuhlé svaly a ulevují bolestem kloubů. Pomáhají zvyšovat celkovou tělesnou i duševní kondici, napomáhají při regeneraci sil, odstraňují únavu a pozitivně ovlivňují psychický stav organismu.
Masáž obličeje lávovými kameny
Masáž horkými kameny se v historii objevuje již v dávných dobách a na mnoha místech. Již před 5000 lety se v Indii v souladu s ajurvédskou tradicí používaly kameny ohlazené vodou v řece nebo na mořském dně, které se zahřáté přikládaly na tělo pro odstranění bolesti.
Tato technika má opravdu starobylé kořeny; kameny patří k nejstarším lidským nástrojům a k léčení, ochraně a ohřívání se používají od počátku časů. Japonci používají teplé kameny přikládané na břicho k podpoře trávení, ale i k stimulaci akupresních bodů. Číňané již 4000 let pomocí horkých kamenů odstraňují svalovou bolest a zlepšují funkci vnitřních orgánů. V orientální medicíně slouží horké kameny ke zlepšení toku energie.
V potních chýších amerických indiánů se kameny používali nejen k regulaci teploty, ale i jako duchovní nástroje k nalezení harmonie a rovnováhy. Indiáni věřili, že kameny mají duše a že za pomoci jejich léčivé síly je možné získat zpět, co bylo ztraceno.
Na Havaji šamané ohřívají hladké vulkanické kameny v ohni a zabalené do listů obsahujících ricinový olej přikládají na tělo v místě bolesti nebo křeče, zatímco tradiční havajská masáž Lomi Lomi jde ješte dál a používá horké lávové kameny jako masážní nástroj. I v některých evropských kulturách se ohřáté kameny nebo cihly zabalené v látce přikládaly na místa zranění nebo bolesti.
Přes tuto bohatou tradici došlo k výraznému oživení zájmu o horké kameny až po roce 1993, kdy arizonská masérka Mary Nelsonová vyvinula vlastní metodu, kterou nazvala LaStone Therapy. Tato metoda používá systém 54 horkých kamenů, 18 zchlazených a 1 s pokojovou teplotou, které se přikládají v různých kombinacích na energetická centra (čakry), aby posílily tok energie a přinesly tělesnou i duševní úlevu. Její výrazné úspěchy a školící aktivity následně přispěly k rychlému šírení této a podobných technik po celém světe.
Medová masáž
Detoxikační medová masáž je velmi stará a osvědčená léčitelská metoda.Prakticky ve všech kulturách se nalezly důkazy o tom,že byl med využíván nejen jako zdroj potravy,ale také jako přípravek k léčení.Starší doba kamenná-sběr medu.Blízký východ-chov včel.Starý Egypt,Kleopatra-medové zábaly a masky na pleť.Řecký lékař Hippokratés -aplikace medu při horečkách.
Tradiční thajská masáž Nuad Boran
Počátky thajské masáže sahají až 2500 let zpět
ne do Thajska ale do Indie, kde žil
lékař Jivaka Kumarabhacca, dodnes v Thajsku přezdívaný
jako "otec mediciny".
Jivaka léčil kombinací ájurvédy a jógy a měl takové úspěchy, že magadhský panovník ho povolal, aby se stal jeho rodinným lékařem. Zde na území Indie se Jivaka setkal s Buddhou a jeho mnichy.
Díky dlouholetým zkušenostem a pravidelným meditacím postupně vyvinul zcela nové léčebné umění, která zahrnovalo zdravou výživu, přírodní léčiva, spirituální praktiky a samozřejmě i masáže.
Po Jivakově smrti v praktikování léčebných metod pokračovali jeho žáci a v 3. stol př.n.l. se masáže spolu s buddhismem dostaly i na území Thajska. Tehdejší vládci však masáže poskytované v nově vybudovaných chrámech zakázali, čímž paradoxně napomohli jejich rozšíření. V jejich praktikování pokračovali potulní mniši, kteří techniky relaxace přenesli z chrámů mezi běžné lidi. Později se na královském dvoře utvořil učený styl masáží, který je kombinací medicíny Indie, Číny a islámské tradice, ale především zenu, akupresury a ájurvédy.
Historie thajské masáže je však daleko složitější, než jak vypovídá tato legenda jediného zakladatele.. Zmínky o thajské masáži pochází ze 17. století z pálijských spisů théravádové školy buddhismu. V 19. století se spojily různé metody a tradice z celého království. I dnes v Thajsku existují v jednotlivých regionech různé teorie thajské masáže.
První oficiální záznamy o thajské masáži pocházejí z doby vlády krále Rama III., z roku 1830. Rama III. nechal zrestaurovat buddhistický klášterní komplex Wat Po (Wat Phra Chetuphon), jenž je také označován za kolébku thajské masáže. Komplex obsahuje sochy v pozicích thajské jógy. Král nechal vytesat nápisy související s tradiční thajskou medicínou do mramorových kamenů umístěných přímo v chrámových zdech.
Dalším historickým momentem tradiční thajské medicíny byl rok 1870, kdy král Rama V. zadal úkol vytvořit knihu o Tradiční thajská medicíně. Tato kniha byla dokončena až na počátku dvacátého století. V roce 1920 se thajská masáž stala oficiální profesí jako součást tradiční thajské medicíny.
Teorie thajské masáže
Představa energetických drah, probíhajících celým tělem je základem thajského lékařského učení. Indický původ a vliv je zřetelný, neboť celá teorie stojí na filosofii jógy. V ní je životní energie (označovaná Prána) přijímána společně s vdechovaným vzduchem a snědeným jídlem. Pomocí sítě energetických linií (Prána Nádi) je lidská bytost napájena životní silou. Energetické linie jsou neviditelné a nedají se anatomicky prokázat. Vytvářejí „druhou kůži“ či další tělo, obalující „hrubé“ tělo fyzické. Energetické tělo (Pranamaya Kosha) je složeno z množství energetických drah; udává se až 72 000. Z této záplavy vybrala thajská masáž 10 hlavních: sib sen, tedy 10 Senů.Často se shodujících s medridiany z TČM. Tlakové body uložené na drahách lze považovat za jakási „okna“, otevírající se do těla. Jimi se uskutečňuje výměna energií mezi lidským tělem a jeho okolím, nastolující rovnováhu člověka a vesmíru. Poruchy v proudění energie snižují hladinu Prány v těle a vedou k rozvoji onemocnění. Práce na energetických drahách spolu s masáží tlakových bodů odstraňuje blokády, podporuje volný tok Prány a obnovuje návrat zdraví a pocitu pohody. Uvolnění, které práce maséra přináší nelze vychutnat během krátké doby.
Náhledy fotografií ze složky Shiatsu picture
